Poezie

 


Rok 2014


Leden 2014

PSÍ ÚTULEK

Beznaděj mísí se hrůzou…
Strachem rozšířené oddané oči.
Hrdlo sevřené lítostí i studem.
Neschopnost pomoci celému světu,
co jako stroj, lhostejně se točí.

A bývalému odsouzenci
srdce už tepe pod mým kabátem.
Za zády slábne teskné vytí…
Jda pro radost, odcházím s výčitkou,
Že domov jsem nemohl dát všem…

RANNÍ CESTY

Ráno je udiveně rozcuchané,
když sen za víčky ještě chutná sladkou únavou
vtom zrychlujícím víru myšlenek
jež na přelomu noci zrozen.Mlčenlivé společenství,
zadumaně,
pomalu střásá lehoučké vločky
peříček nedávných polibků i objetí.
Mistrné práce vizážistů
i letmo přičísnuté vlasy
co v časném chvatu neuberou krásy,
naopak.V souboji ticha, zvuků, vůní a pachů,
radostných nadějí
a mnohdy
lichých strachů,
znovu
a znovu…

ČEKÁNÍ NA JARO

Oblaka z olova,
na hrudi vesmíru tíž.
Po ránu štěkavě lapáš po dechu,
v naději,
že jaro už je zase blíž.
Večer se obloha oděla do naděje nachu
za chvíli však tma předala žezlo vlády opět strachu…
A Bože,
jsem tak unavený…nebo pouze líný?
Slábne mi zrak,
když kráčím noční ulicí,
z temných zákoutí mě zdraví
jen beztvaré stíny.

ODCHÁZENÍ

Když láska odchází,
tak jde vždy špatným směrem.
Polykáš bolest jako v umírání,
prázdnota s bouří v hlavě
a zbytečnost dlaní…
Rána hlubší než je nekonečno.
Naděje topí se v beznaději.
Samota neznámých začátků.
S půlnocí zapíráš východ slunce.
Vždyť i čas jde teď pozpátku…

VEČERNÍ ZPRÁVY

Večerní zprávy,
krvavá hmota ze strojku na maso,
co páchne beznadějí, neštěstím a zločinem.
Jen bída z mince událostí,
jež míjejí nás den co den.

A kolovrátek kamer zlozvěstně dál přede:

“Tak raduj se ze života
a blankytného nebe.
Nevíš dne ani hodiny,
kdy semeleme také tebe.”


Rok 2013


Prosinec 2013

RÁNA

Zvonění budíku
ranní káva ve stoje
v polovině useknutá zpráva
vrznutí dveří pokoje.
Šála z tabákového kouře
a v autobusu lapáš po dechu.
To pro podvědomost žití
a vše pouze ve spěchu.
“Modelky” v pomačkaných šatech
končí noční šichtu v blednoucích neonech
a ranního oparu kyselého dechu.
Myšlenky podobny sgrafiti
na oprýskaných zdech…
Čekáš na štěstí a bojíš se uvěřit,
že potkáš ho
v tak podobných
“všedních” dnech.

DIVNÁ MASKA

Na maškarním plese potkal jsem bledého šlechtice.
Dobový šat, řeč i krok ladily spolu velice.
Však pod škraboškou žhnoucí pohled,
co vymykal se jaksi dnešní době.
Pozvání na skleničku smutně odmítnul,
za chvíli totiž musí být zpátky na hřbitově…

PŘÍCHOD ZIMY

Podzim uzrál,
barvy zbělely v samet.
První noční sníh
kraj změnil v dřevoryt.
Užaslé ráno.
Všemocná beznaděj se vlády zřekla.
Tajemství adventní.Blankytné nebe v závějích jiskrných,
pomíjivá křehkost,
sluneční šíp.
Oslněn okamžikem,
jež vysokým tónem zní.
Mrazivým.V hlubokém mlčení bdících stromů
cítím najednou
letokruhy v sobě
a
samota se svobodou
rýmují se.


Srpen 2013

BABÍ LÉTO

Vlaštovky už se choulí
v partiturách mollových.
Hedvábné chomáčky strniště zdobí
a vítr od severu
plaší listí
v závějích okrových.Luka mlžný opar vydechují
do matné rtuti rybníka.
Slunce unaveně
z posledních sil pozlacuje
větve polonahé.
Tušení krákoravého chóru,
v poryvech,
na pozadí dřevorytu.

BERMUNDSKÝ TROJÚHELNÍK

Jak ztráty a nálezy,
stíny s plameny tančí tango
na cihlové zdi.

Tušení barev černobílé fotografie
realitu předčí.
Fantazie spoutaná obručemi konvencí,
jež praskají…?

Když lžeme sami sobě s falešným úsměvem
o lásce, štěstí, přátelství a bytí.
Pro zdánlivou noblesnost…
Pro přežití.

A přitom s každou vteřinou
nalézáme a ztrácíme!
Současně.
I ve snech,
kterých se už začínáme bát.

Však je tak opojné
pohladit stín, či plamen
na stěně.
Stejná chuť,
bez rizika…

Dva slepí se vedou za ruce
a
Ruská ruleta pokračuje.

Hra o život
v bezpečí zrcadlového bludiště zmatků,
kde přitom nelze žít, ni zabloudit,
„pouze“ živořit…

NÁVRATY


Červenec 2013

LETNÍ PODVEČER

Den už jen doutná v červáncích nad obzorem,
co završují výheň barev žhnoucích
a zvuky Života se zase probouzí
jak příslib noci vlahé,
jež roztržitě hladí v mírných poryvech.Vlnící se moře matně zlatavé
vzdouvá se výdechem stále sálajícím
a voní vlhce pronikavě,
čerstvým chlebem.Prach polní cesty,
pudru podoben,
protéká kol bosých nohou
a kovová modř oblohy je druhou stranou
rámu Děje.

Zas je tu ten konejšivě známý pocit,
co pokaždé mě cele prostoupí
a přistihnu se najednou,
že velmi potichu
si pískám
blues

..
.
.

U „MALÉ PŘEHRADY“

Svět rozplynul se náhle
ve snítce mateřídoušky.V polední výhni
na parketu chladné hladiny
vážky upíjí své taneční hodiny
a v přestávkách
se shlíží v blankytu.Bílé hradby v chuchvalcích
strnuly na nebi.

Ležíc na zádech,
odplouvám zvolna
do temné hlubiny
nachu za víčky.


Červen 2013

NOČNÍ PROCHÁZKA

Do noci vlahé mihotá zář oken,
jak světla majáku,
pár spěchajícím postavám,
za nimiž vlaje závoj kouře,
z tabáku.Chladivá vůně
souběžně se míjejících životů
zvolna nořena je do té noční tůně,
co rozhřešení dává,
na několik hodin…Údery věže kostelní,
co jak dvojzubec k nebi ční,
nenasytně z Času upíjí,
když tušené se vlády chopí,
na chvíli.

Jak v říši Snů,
kde mimoděk jsem bdělým hostem.
Pouze noční rychlík ostře zakvílí
v tom pravidelném dechu
města.


Duben 2013

NÁVRATY

NEDĚLE VELIKONOČNÍ

Chmýří v rozespalých dlaních,
neděle velikonoční,
kdy v hořkosladkém světle
tančí slunce
v krajkoví
rozkvetlých jabloní
za zpěvu chórů andělských.

JARO

Iluze barev končí se západem,
s pocitem poslední jízdy kolotoče.
Jen lehká záře nad městem.
Zlatavý výdech velkoměsta.Tmavé obrysy
a ebenové nebe.
Požár luny
v namodralé záři zebe.Opojná vůně kypré hlíny
a oblak korun rozkvetlých jabloní.
Rajský plyn – čas v narkóze,
kdy náhle nemáš tělo,
byť tě rosa bodá do dlaní.

ROSA

Rosa se třpytí v drahokamech
náhrdelníků sítí pavoučích,
co lomí křehce jarní slunce v duhu
a bělostné jiní něžně hladí…Jak pohádková krajina snů,
jež snese pouze
plachý pohled očí rozšířených
s dechem zatajeným dlouze.

ZA CIHELNOU

Do kroku jen jemně šeptá
troud loňské trávy
a slunce rozespalé ještě
rozhořívá se v keři
zlatého deště.Nepřátelské haldy jílu za cihelnou.
Pohled v jiný svět,
co byl milosrdným sněhem skryt.
Tak krásně němě!
Země vyvrhla svůj nekonečný sen,
o Sieně…

PŘÍCHOD JARA

Dle zákona zpřetrhána pouta ledová,
kraj obléká se do naděje.
Prameny,
v temnotu těla země zaklety
vytryskly.
Probuzeny energií nesmírnou,
jež oslavena jásajícím zpěvem všeho tvorstva
v jasu slunce plaše hřejícího.Olovo děsivé šedi oživováno jen únavou a skřeky
se zvolna mění v duhu.
Oči až zabolí jasem a průzračností.
Dech volnější je vůní
a radosti vrátila se chuť.
Vše staré odnáší rozbouřené bystřiny
a děj se chvěje
netrpělivostí.

NA CESTĚ…

Déšť v ostré jehly proměněn,
náhle,
v jediném okamžiku,
kdy věčný řád zachvěl se v pochybách
svého vzniku.Rašící výhonky zrazené mrazivým jasem,
neznají tu variantu nicoty v široké paletě,
co kreslí ledové květy v našich duších.
Křehké vize čisté krásy, dobra,
v krajinách nekonečně vzdálených,
jež nejsou na světě…Naděje první umírá na oltáři časného slunovratu,
ve kterém pomíjivost jiskrou věčnosti se stává…
Ticho právě promlouvá zde řečí radostnou
a ve vznešené té chvíli jsem součástí bezbřehé řeky,
časem tekoucí…

Je oslnění konce
a víra v něj mi dává odvahu,
jít s vlastním dechem v zádech do tmy neznámé,
kde umíráček přejde ve křik zrození
a v dalším tušení
zříš novou cestu,
však zase do svahu…

OHLÉDNUTÍ VPŘED

Právě nyní,
kdy už konec blíže, nežli začátek,
pohlédnu v síle okamžiků dnešních,
klíčovou dírkou dveří uzamčených,
jen bázlivě a kradmo
nazpátek
a Čas
propadá se
úžinou hodin přesýpacích.

DEPRESE

Němý křik vnímán z grimasy.
Slunce nevychází
a stále padá mince rub.
Schoulen v zimničném třesu,
s myslí pulzující.Nezvaný host z jiných světů,
přípitek pohárem pelyňku
a prázdný škleb.Štěstí vylhané pro křečovitost žití.
Pláč v ústraní své malosti.
Smrtelné záškuby v pavoučí síti,
pouta zpřetrhaná
a sny hynou v početí.

Bezbřehá samota v úkloně pierota.
Vír reflektorů v černi září pokaždé,
když opona padá.

ONKOLOGIE

Bolest, beznaděj a samota,
jak kočka mají životů.Pergamen tváří v nekonečných řadách,
plátna starých mistrů
a naděje je mincí nejcennější.
Zde každý kován do Tvaru…
S pomalou precizností.A najednou tu mezi vámi vládne Řád,
neb rovni jste si v tomtéž.

Za okny tepe jiný život.
Hřmí prostorem až sem
a ruší křídla andělů
v éterové mlze.


Březen 2013

ČASNÉ RÁNO

Budu si pamatovat
tu tvoji rozcuchanost,
co ránem zavoněla do tmy,
kdy v chvatu vracel se zas řád
a v záři reflektorů blýskl v dlani
pozdrav letmý…

MARTINOVI Š.

V ponurém masivu zdí klášterních
se kámen ustrnul
a zavzlykal v krystalech solných.Šikmé paprsky slunce zapadajícího
splétají korunu trnovou
stínů náhrobků za kaplí.Svoboda lesů za oknem s mřížemi
tíží dech i duši.
Škleb přeludu
v mihotání listí starých bříz
a kroky neviditelné skřípají v písku…

Však naděje
ni zde,
ni tam,
když v bludném kruhu
drtíš neúprosně
sebe sám.

Rozhovory ukončeny zoufalým závěrem,
jímž mlčky vzkřiklo nikdy nevyřčené
v tom tichu
bezbřehém.

Nelítostně chladný stisk Času hluchoněmého.
Naprázdno bolestně polykám
ostré hroty kostí,
co zůstávají
ze vzpomínek.

LÉČEBNA ŽELIV

Alkohol zde čpí z každého slova
a svoboda je jata ponížením.
Sám s kletbou nevyřčenou,
co obruč malomyslnosti kolem srdce stahuje.Snad z Božích úradků,
ne sám,
já odvahu měl k pouti.
S koleny odřenými od pokorných modliteb,
kdy v temnotě strach nahání,
padající hvězda.
Neb sny a naděje už dlouho na úbytě mřou.Co ještě vykřičet mám,
na skřipci vzpomínek
v tom podivném panoptiku lidských osudů?
Hluchoněmí!?
Malověrní!?

Osud chce bych o sad pečoval
a nikdy neochutnal plodů…
V tom poznání je síla slepců.
Já stále stejný jsem
a dál jdu prostorem a časem.
Nutnost někdy po kovu má chuť.

Má milá Vysočino,
máš v sobě dlouhou, zasmušilou pláň.
Ten klášter rád vždy pozdravím
a díky za záchranný pás,
byť olověný.

ZVONY

V tom každodenním běhu za obzor už neslyšíme zvony.
Svým bytím čas však neměří,
leč oznámením vytvářejí jeho podstatu.
Zpěv kovu volá generace celé k povinnosti,
pokoře, radosti i smutku,
kde znamením, ne kulisou je
mnoha našich skutků.Vzduch prosycen je kadidlem a vibracemi,
kde v pokoře vnímáš nekonečný Dar.
Ten zvuk však novou dimenzí je události,
jíž odstín vznešenosti dává.Zve,
volá, křičí, zpívá a pláče.
Však pokaždé on bije na poplach.
I ve chvíli,
kdy v poslední agónii,
s přerývaným vzlykem
srdce s živly splynou
v harmonii.

MŠE

Vznešené přítmí baroka,
šepot
a ve svitu svící bílá lilie pravdy
voní opojně,
kadidlem.Za dveřmi pádí štvaná všednost.
Burácení varhan,
rejstříky až v zádech mrazí.
Bratrství,
před okamžikem cizí!
Oči rozzářené v rytmu se srdcem.Slovo Boží.
Homílie.

Zamyšlená pokora a požehnání.
Chvíle dlouho rezonuje
strunou,
tak spoře užívanou.

VZPOMÍNKA NA BENÁTKY

V bludišti benátských uliček
staletí v polostínu voní slaně…
Teď v závějích sněhu tam myšlenky zaletí…
Jak hejno holubů pod chrámem Sv. Marka…
Víří a tleskají maně.

ZIMNÍ LES

Ojíněné stromy tonou v mlze.
Spící armáda, co čeká na povel jara.
Obláčky dechu stoupají ke skryté duze
a datel v dálce jamuje do rytmu srdce.
Stal se tak maně spojencem
v tom království naděje,
kde zebou ruce.

MŮZY

Zrychlený tep v samotě noci,
co právě v půli je se svou poutí.
Prokřehlé můzy jen plaše ťukají na okno.
Přeludy utkané z paprsků luny,
S hlasy tak tichými,
Jak má jen Tajemno…Za oknem vznášely se vločky
A duší znělo blues.
V noci se rozjasnilo…
Na pravidelné lince pluje Velký vůz.
Modravý příkrov ticho násobí
A nad ním němě tančí vzpomínky.
I ty vřavy bojí se a objeví se vzácně
Na okně zazvoní pak
Jak letící kamínky.

TOUHA

Prach v matu tiše usedá
na průzračné dno poháru
a v tikotu starých hodin houstne čas,
neb dlouho jsem si s nikým nepřipil…Obluda spoutaná
sílu zvolna nabírá,
řetězy v rezu kol ní točené
skřípou k prasknutí,
když s křikem stále žádá si svůj díl.Plamínek svíce poryvy zhasínají
ač den ještě nenastal.
Oči pálí a vyprahlé rty pukají,
když modlím se nad ránem,
bych odehnal,
obrysy přeludu
vrávorajícího
v bezbřehé temnotě mlžné
za oknem.

ŽIVOT

Život je stále stejný
pořád a je všude.
Jen ty se nepozorovaně měníš
a čekáš na něj…
Kdy už bude!!!Jako sochař,
jež bez dláta
sní neustále
o podobě svého Díla
a s časem Vize sílí,
odkvétá však k Činu síla.

ZBYŇKOVI…

Já neměl tušení,
že píši velmi dlouhý dopis
mrtvému příteli!
Ta myšlenka mi duši obtáčí
a plazí se ve mně jako had,
co někdy chladně hrdlo sevře do sípotu,
jindy zase bezedný má pohled,
který uštkne snad.Pořád je času dosti
a najednou,
bez varování,
nezbývá už vůbec žádný…

ZNÁMÁ MÍSTA

V krajině dětství mého zase kvetou květy.
Tytéž, co kdysi dávno,
před mnoha lety…

Sněženky i bledule jsou stále na svém místě
a já v myšlenkách jsem náhle vržen zpět.
Mám přece oči stále stejné!?
Jsem ale cizincem v těch místech,
o kterých sním stále častěji,
jako bych se vracel ve svých šlépějích.

Cítím hladký tvar starobylé kliky v dlaních,
chuť ovoce z letitých stromů.
Mám pokušení signálem smluveným
zaťukat na okno
a vykouzlit ten úsměv,
šátkem zarámovaný.
Heslo však znám už jen já…


Únor 2013

RÁNO NA NÁDRAŽÍ

Noc prohrává svůj souboj s ránem,
svítání.
Kelímek s kávou zahřívá celé tělo,
i duši na chvíli ochrání…
Bergmanovské postavy i tváře
opustily filmové plátno
a zhmotnily se v tento svět.
Siluety,
zahalené dýmem laciných cigaret,
překročily dávno rubikon.
Už neví, co je shon…
Nebylo a nebude – žijí teď.Beznaděj uklízečky…
A v zaplivaném bufetu,
zjevil se anděl,
se zlatou svatozáří
nad unavenýma očima.
Plísňový bezdomovec
sní svůj sen
na mramorové podlaze.
Vychrtlá těla,
pod neonem Mc´Donalds
proklínají
úsvit …

VINÁRNA

Spoře oděné ticho podvečera
a najednou
rozjímání a splynutí
dunivý rytmus vede nad hlubinu.Kam jste se poděli všichni
tišší,
pokorní?Rozšířené oči dychtí po hudbě sfér
a přitom
z křišťálu líně teče euthanásie.
Smích.

Stmívá se na dně sklenky,
večer dohořel jak cigareta k filtru
a můry touží po ohni…


Rok 2012


Prosinec 2012

VÁNOCE

Sněhové květy ticho násobí
a krajina jen tepem srdce zvučí.
Obrysy větví borových
měkké šero podbarvuje.Melodie koled,
dětský smích,
hluboko v nitru rezonují.
Opojně.První hvězda v kovové modři.
Osvobozující posel spásy.
Nedočkavost je v radost
proměněna.
Tajemství.

Svíce na hrobech předků,
voní tu mráz a vzpomínka.
Vznešenost mše půlnoční
krví Mistra vykoupena.

Jak návrat z jiné dimenze,
kde snění splývá s realitou.
Zamyšlená samota,
a všeobjímající láska zní
v pravidelném dechu dětí
akordem ticha.

*stačí když kliknete na rok / měsíc / název básně a vše se Vám zobrazí nebo schová